O rok mladší, přesto s mnohem lepším zvukem
Veracocha - Carte Blanche, o dva roky pak
Gouryella - Tenshi, v obou případech má své zastoupení skvělý Ferry Corsten. U mě tehdy vedl už v roce 1996
Robert Miles - Children, to bylo jako blesk s čirého nebe, nikdy předtím tu něco takového nebylo. Tehdy letěly takové ty diskotékové srajdy typu vengaboys a podobně, a tohle bylo něco naprosto neznámého, tehdy dreamhouse, dnes bych to řadil mezi uplifting trance. Jinak v roce 1998 působil i Sash! s pro mně největšími fláky, jako jsou
La Primavera,
Mysterious Times a hlavně
Stay. No a z roku 1998 mám svou nejoblíbenější skladbu vůbec a to od DJ Dado remixovaný
Oxygene 8, který v originále o rok dříve vydal Jean Michel Jarre.