Tak zase něco odemne. Aneb vzpomínka na pardubické čtrnáctky.
Třistasedmdesátšestka byla poslední, která měla staré koženkové sedačky. Od července byla převedena zpět na pozici pracovního vozu. Zde je v jeden dubnový den zachycena u zastávky Náměstí Republiky. Měl jsem tehdy informaci, že by to měl být její poslední provozní den. Nakonec i ona vydržela až do konce června.
To třistaosmačtyřicítka se zase vyznačovala svoji až extrémní hlučností. Její zvuk byl tak charakteristický, že jsem ji vždy bezpečně identifikoval, když jela kolem našeho paneláku, ačkoliv jsem ji přes stromy skoro neviděl. V době vzniku snímku měla před sebou už jen poslední den provozu.